Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Stálá expozice architekta Rudolfa Bitzana ve Stráži pod Ralskem

22.11 - 31.12.2013 | výstava | okres Liberec | Liberec
Rudolf Bitzan_St†tn° £st˝edn° archiv v Dr†ß‘anech 90x120
V pátek 22. listopadu 2013 jsme si připomněli 75 let od úmrtí Rudolfa Bitzana, který se nesmazatelně podepsal na tváři severních Čech. Při této příležitosti byla ve Stráži pod Ralskem slavnostně otevřena stálá expozice v rámci projektu „Architektura spojuje Euroregion Nisa“ věnovaná architektovu životu a dílu, na níž se podílel i Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci.

 

Rudolf Bitzan bezesporu patří mezi nejosobitější reprezentanty geometrické secese a moderny působící na našem území. Svými monumentálními realizacemi se nepřehlédnutelně zapsal do podoby řady měst nejen v severních Čechách, nebo Sasku, ale také na Moravě a dokonce až na Slovensku. Přesto byla stavební činnost náležející do tzv. „druhého proudu“ architektury, spjatá především s německy hovořícími umělci působícími na území Čech, Moravy a Slezska, donedávna spíše na okraji zájmu. Přitom Bitzan spolu se svými vrstevníky Josefem Zaschem a Leopoldem Bauerem náleží k nejvýraznějším reprezentantům tohoto proudu.
Architekt se narodil 18. května 1872 ve Stráži pod Ralskem v domě učitele Josefa Bitzana čp. 154 v dnešní Revoluční ulici. Nejdříve navštěvoval nižší reálnou školu a v letech 1886–90 vystudoval Státní průmyslovou školu v Liberci (dnešní SPŠSE a VOŠ), která patřila spolu s brněnskou mezi nejstarší a nejvýznamnější odborné školy na našem území. Ve své době patřila k významným líhním mladých architektů a mezi jejími absolventy bychom našli řadu zvučných jmen, namátkou Josefa Zascheho, Adolfa Loose, Roberta Hemmricha, Rudolfa Krausze, Oskara Czepu či Norberta Schlesingera. Následně absolvoval praxi u frýdlantského stavitele a specialisty na technické stavby Wilhelma Stärze a v roce 1897 se stal stavitelským mistrem. Poté odešel na vyhlášenou Vysokou školu technickou v Mnichově, kde studoval u Gabriela von Seidla, Karla Hochedera a Martina Dülfera. V roce 1903 se usadil v Drážďanech, kterým zůstal věrný až do své smrti. Po svém příchodu začal pracovat u známé kanceláře Schilling & Gräbner a posléze jako hlavní projektant ve věhlasném architektonickém ateliéru Lossow und Viehweger (později Lossow und Kühne), kde vykrystalizoval jeho osobitý styl. Zde se brzy vypracoval na hlavního projektanta a s oběma majiteli, Willliamem Lossowem a Maxem Hansem Kühnem se záhy zúčastnil velké soutěže na novou nádražní budovu v Lipsku (1906). Kvůli následným sporům o autorství však posléze došlo k vzájemné roztržce, která vyvrcholila architektovým odchodem z kanceláře v roce 1907.Bitzan si posléze založil vlastní praxi a důležitou roli v tomto ohledu sehrály především jeho úzké vazby na Liberecko a Frýdlantsko, které mu dopomohly k řadě lukrativních zakázek na severu Čech.
Cílem výstavy není vyčerpávající přehled kompletního architektova díla, ale snaží se průřezově zmapovat jeho práci od počátků tvorby až do sklonku života. Jsou zde proto zastoupeny nejen projekty individuálního bydlen či sakrální stavby (kostel sv. Kříže ve Zhořelci), ale nechybí ani nejrůznější soutěžní návrhy a nerealizované projekty (mj. velkorysý Lidový dům v Liberci). Třebaže je expozice primárně zaměřena na Bitzanovu tvorbu v dnešním Euroregionu Nisa, nechybí ani stručné seznámení s jeho dalšími stavbami a návrhy mimo region. Část expozice je věnována i architektově působení v rámci ateliéru Lossow & Kühne, včetně jedné z nejzajímavějších staveb této věhlasné kanceláře, synagoze ve Zhořelci.
Prezentované návrhy a realizace dobře ilustrují vývoj jeho architektonické produkce od geometrické secese přes art déco až k náznakům purismu a funkcionalismu. Zprvu byl silně ovlivněn především tvorbou Hermanna Billinga, Williama Lossowa a Maxe Hanse Kühna. Posléze se však dopracoval k osobitému pojetí moderny, v němž se vedle klasicizujících tendencí výrazně uplatňovaly také exotické orientální prvky inspirované egyptskou a mezopotamskou architekturou, podílející se velkou měrou na drtivé monumentalitě staveb, která je dobře patrná i v případě drobných realizací či nábytku. Důsledná aplikace základních geometrických prvků, z nichž architekt budoval své stavby je výmluvným důkazem snahy o dosažení nadčasové archetypální architektury. To podtrhuje i záměrná monochromnost fasád, které měly mít „kamenný“ charakter. Právě to ho odlišuje přes jisté tradicionalistické směřování od běžné dobové produkce pohraničních oblastí, opírající se zejména o lokální stavební tradice.
Plány, kresby a historické fotografie Bitzanových staveb doplňují současné fotografie od Václava Lahovského a součástí projektu bude i tištěný turistický průvodce po stavbách Euroregionu Nisa.
text: Mgr. Jaroslav Zeman
Stálá expozice Rudolfa Bitzana, Stráž pod Ralskem, v budově bývalé školy, Náměstí 5. května čp. 55.

 

Rudolf Bitzan bezesporu patří mezi nejosobitější reprezentanty geometrické secese a moderny působící na našem území. Svými monumentálními realizacemi se nepřehlédnutelně zapsal do podoby řady měst nejen v severních Čechách, nebo Sasku, ale také na Moravě a dokonce až na Slovensku. Přesto byla stavební činnost náležející do tzv. „druhého proudu“ architektury, spjatá především s německy hovořícími umělci působícími na území Čech, Moravy a Slezska, donedávna spíše na okraji zájmu. Přitom Bitzan spolu se svými vrstevníky Josefem Zaschem a Leopoldem Bauerem náleží k nejvýraznějším reprezentantům tohoto proudu.

Architekt se narodil 18. května 1872 ve Stráži pod Ralskem v domě učitele Josefa Bitzana čp. 154 v dnešní Revoluční ulici. Nejdříve navštěvoval nižší reálnou školu a v letech 1886–90 vystudoval Státní průmyslovou školu v Liberci (dnešní SPŠSE a VOŠ), která patřila spolu s brněnskou mezi nejstarší a nejvýznamnější odborné školy na našem území. Ve své době patřila k významným líhním mladých architektů a mezi jejími absolventy bychom našli řadu zvučných jmen, namátkou Josefa Zascheho, Adolfa Loose, Roberta Hemmricha, Rudolfa Krausze, Oskara Czepu či Norberta Schlesingera. Následně absolvoval praxi u frýdlantského stavitele a specialisty na technické stavby Wilhelma Stärze a v roce 1897 se stal stavitelským mistrem. Poté odešel na vyhlášenou Vysokou školu technickou v Mnichově, kde studoval u Gabriela von Seidla, Karla Hochedera a Martina Dülfera. V roce 1903 se usadil v Drážďanech, kterým zůstal věrný až do své smrti. Po svém příchodu začal pracovat u známé kanceláře Schilling & Gräbner a posléze jako hlavní projektant ve věhlasném architektonickém ateliéru Lossow und Viehweger (později Lossow und Kühne), kde vykrystalizoval jeho osobitý styl. Zde se brzy vypracoval na hlavního projektanta a s oběma majiteli, Willliamem Lossowem a Maxem Hansem Kühnem se záhy zúčastnil velké soutěže na novou nádražní budovu v Lipsku (1906). Kvůli následným sporům o autorství však posléze došlo k vzájemné roztržce, která vyvrcholila architektovým odchodem z kanceláře v roce 1907.Bitzan si posléze založil vlastní praxi a důležitou roli v tomto ohledu sehrály především jeho úzké vazby na Liberecko a Frýdlantsko, které mu dopomohly k řadě lukrativních zakázek na severu Čech.

Cílem výstavy není vyčerpávající přehled kompletního architektova díla, ale snaží se průřezově zmapovat jeho práci od počátků tvorby až do sklonku života. Jsou zde proto zastoupeny nejen projekty individuálního bydlen či sakrální stavby (kostel sv. Kříže ve Zhořelci), ale nechybí ani nejrůznější soutěžní návrhy a nerealizované projekty (mj. velkorysý Lidový dům v Liberci). Třebaže je expozice primárně zaměřena na Bitzanovu tvorbu v dnešním Euroregionu Nisa, nechybí ani stručné seznámení s jeho dalšími stavbami a návrhy mimo region. Část expozice je věnována i architektově působení v rámci ateliéru Lossow & Kühne, včetně jedné z nejzajímavějších staveb této věhlasné kanceláře, synagoze ve Zhořelci.

Prezentované návrhy a realizace dobře ilustrují vývoj jeho architektonické produkce od geometrické secese přes art déco až k náznakům purismu a funkcionalismu. Zprvu byl silně ovlivněn především tvorbou Hermanna Billinga, Williama Lossowa a Maxe Hanse Kühna. Posléze se však dopracoval k osobitému pojetí moderny, v němž se vedle klasicizujících tendencí výrazně uplatňovaly také exotické orientální prvky inspirované egyptskou a mezopotamskou architekturou, podílející se velkou měrou na drtivé monumentalitě staveb, která je dobře patrná i v případě drobných realizací či nábytku. Důsledná aplikace základních geometrických prvků, z nichž architekt budoval své stavby je výmluvným důkazem snahy o dosažení nadčasové archetypální architektury. To podtrhuje i záměrná monochromnost fasád, které měly mít „kamenný“ charakter. Právě to ho odlišuje přes jisté tradicionalistické směřování od běžné dobové produkce pohraničních oblastí, opírající se zejména o lokální stavební tradice.

Plány, kresby a historické fotografie Bitzanových staveb doplňují současné fotografie od Václava Lahovského a součástí projektu bude i tištěný turistický průvodce po stavbách Euroregionu Nisa.

text: Mgr. Jaroslav Zeman

Stálá expozice Rudolfa Bitzana, Stráž pod Ralskem, v budově bývalé školy, Náměstí 5. května čp. 55.



Metadata ke zprávě

Vloženo
29.11.2013 22:32
Vložil
NPÚ, ÚOP v Liberci
pořadatelé
Témata
akce pro veřejnost, architektura, dějiny památkové péče, prezentace NPÚ, výstavní činnost
číslo
13220
Diskuse o novince

Příspěvky v diskusi

Počet příspěvků: 0

Možnosti řazení
Seřadit vzestupně
Přidat nový příspěvek
obnovit